Minim

Variabilní písmo je podle některých přelomem, podle jiných trendy úletem. Vyhrává ten, kdo navrhne efektnější morfování znaků, nebo kdo přijde na kloub funkčnějšímu užití? Nechme na uživatelích, type-designérech a čase, jak se situace vyvrbí. Každopádně všichni bychom rádi měli ten kouzelný gx soubor, obsahující množství řezů, chceme také šoupátka a dělat si s písmem, co chceme, nejlépe když nám shoří, nebo vyroste. Vydal jsem se technickou cestou. Písmo Minim /název můžeš otočit a přetočit a stejně ho číst stejně/, je ve svém jednom extrému navržené pro malé velikosti primárně do digitálního prostředí. Pomoci čitelnosti mají ink-trapy, které lze zvětšovat či úplně smazat vzhledem k velikosti písma. Ty pomáhají při zalévání inkoustem v tisku, jak už jsme zvyklí, ale fungují podobně i na obrazovce, ovšem v jiném měřítku. Celé písmo je lcd-display-friendly, tzn. jde na ruku pixelovému podkladu mřížky, na jehož pozadí bylo navrženo /7 x 7 px pro střední výšku a o tři pixely více pro cap-height/. Tvaroslovné zkratky u vybraných znaků /t, r, f, j, g, y/ jsou podřazené principu rozeznávání a odlišení znaků v drobné sazbě. Pomoci čitelnosti má i prostornější metrika jdoucí na ruku právě totožné mřížce. Elegantní střídmá řešení předkládají s písmem Retina MicroPlus písmolijna Frere-Jones Type, dále z roku 1978 skvělé písmo Bell Centennial navržené přímo pro zlaté stránky od Matthew Cartera, případně extrémní příklad písma Minuscule pro velikosti od 4 pt do 2 pt /!/ od Francouze Thomase Huot-Marchanda.